6+1 tipů jak být šťastná, ne jen zahradnice
Možná to znáš…
Sedíš ráno, díváš se na svůj byt kde žiješ a piješ kávu…
A přesto cítíš únavu. Ne únavu těla, ale únavu duše.
My ženy často umí jít dál i tehdy, když už nemáme z čeho čerpat. Jednoho dne se probudíme a zajistíme, že jsme prázdné.
Ne proto, že děláme málo nebo moc. Ale protože naši sílu někdo potichu vysává.
Většinou je to něco, co máme v sobě naučené. Nevědomě. Dloooouho!!!
Podívejme se na to společně.
1) Nevydržím to!
Tohle není slabost. To je tělo, které říká:"Potřebuju odpočinout."
Jenže my od sebe čekáme výkon bez pauzy. To nejde! To si zaděláváš na průšvih.
2) Nejde mi ti!
Tohle říká strach. Ne realita!
Je to, jako kdyby sis řekla, že semínko nebude růst, ještě než ho zasadíš.
Proces potřebuje čas, trpělivost a jemnost.
3) Nemám.
Je to o tom, že nedovoluju přijímat.
4) Vina za to, co bylo
Když se ti něco nepovedlo – to tě neurčuje.Jen byl třeba špatný rok. Špatná půda a jiné faktory které neovlivníš. To se stává i nejlepším.
Vina ti sílu nevezme naráz! Bere jí pomalu, každý den. Až prostě dřete ústy o zem. A to bolí. Hodně
5) Strach z toho, co bude
"Co když to nezvládnu?""Co když to nebude dobré?"
"Co když… co když…"
Strach není prorok. Je to jen hlas, který tě chce uchránit – i když už není potřeba.
6) Kontrola
Když všechno držíš pevně, nemáš prostor dýchat a to není dobře.Život kvete tam, kde je prostor.
Snažím se zapadnout a být někým, kdo nejsem
Tohle je jeden z dalších zabijáků síly a do jisté míry patří ke kontrole!• hodná
• přijatelná
• nenápadná
• nezatěžující
• taková, jakou "by měli rádi"
…přestáváš být sama sebou. Tou bezprostřední dívku, která tam byla v mládí nebo dětství. V době než si na to zapomněla! Ani nemusíš vědět proč si zapomněla. Protože ten tlak z toho, že víš, že tam něco je, je v tobě ukrytý jako semínko, které nevědomě zaléváš a ono roste aniž by si vědomě věděla, proč to tak je. Pak se můžeš třeba za něčím honit... Můžeš mít nějakou závislost... Můžeš taky přibírat... Nebo mít problém s tlakem... taky se můžeš nevědomě obětovat pro ty nebližší, protože se to tak má dělat ale někde cestou si zapomněla proč to děláš! A věř, že nepíšu o tobě, ale o sobě protože, tohle já znám až moooc dobře. A stalo mě hoooodně velké úsilí se z toho bludného kruhu vymotat..... ale už jsem z něho venku!
Co tedy děláme když je ním ouvej... čekáme výkon bez pauzy. To nejde! Je to, jako kdyby sis řekla, že semínko nebude růst, ještě než ho zasadíš. Ale často to není o "nemám". V zahradě ti taky někdy něco uhnije, někdy přeschne. Neznamená to, že jsi špatná zahradnice. Jen byl jiný rok. Jiná půda. Jiná fáze. To se stává i nejlepším. Vina ti sílu nevezme naráz. Bere ji pomalu, každý den. Až prostě dřete ústy o zem. A to bolí.
Strach není prorok. Je to jen hlas, který tě chce uchránit – i když už není potřeba. Kdyby ses snažila kontrolovat každý list v zahradě, žádná krása by neměla šanci vyrůst. Život kvete tam, kde je prostor.
a zjištění všeho bolí....
Protože ta největší únava je únava z předstírání!
Tohle je místo, kde začíná sebeláska. Ne v teplé vaně a hezkých citátech.
Ale v tom, že si dovolíš být taková, jaká doopravdy jsi.
🌷 Návrat k sobě není boj. Je to návrat jemný.
Pomalí někdy zase naopak zrychlí. To záleží na každém člověku. Ale řeknu ti jedno, je to proces!
Dech za dechem.
Myšlenka za myšlenkou. Krok za krokem.
Stejně jako zahrada se obnovuje.
I ty můžeš.
A já jsem tady, pokud chceš, abych tě tím provedla.
Vyber si to co ti přijde nejlepší pro tebe!!!!
💛